Marťan | A. Weir

"Jaké to asi je?" uvažoval. "Zůstal tam trčet. Myslí si, že je úplně sám a že jsme ho hodili přes palubu. Jak se to může podepsat na lidské psychice?"

Otočil se zpátky k Ventakovi. "Zajímalo by mě, co se mu právě teď honí hlavou."

-

Jak může Aquaman ovládat velryby? Jsou to přece savci! Nedává to smysl.

Hodně chytrý a hodně napínavý příběh, plný skvělého humoru, s občasným štěstím a pořádnou dávkou smůly pryskyřice, u kterého si občas budete připadat jako na hodině fyziky, matematiky či chemie, ale (možná) poprvé v životě vám to nebude vadit. Mozek vám od první řádky pojede na plné obrátky a stejně nebude ve vašich silách toho tolik pochopit, natož si všechno představit. Budete se smát, ale i zadržovat dech se slzami na krajíčku. Budete držet palce, doufat i bát se. Až do konce.

Den jsem zahájil nicotným čajem. Nicotný čaj se vaří snadno. Nejdřív ohřejete vodu a pak do ní nepřidáte nic. 

Čím hůř to smrdí, tím lepší věci se dějí. 

Nemá smysl víc rozpitvávat děj. Nemá smysl říkat toho víc. 

V téhle knize najde každý z nás něco, ať už to co hledal nebo něco víc.

Jako já.

Protože ta kniha sakra stála za to!

Jednou z věcí, kterých mám vrchovatě, jsou pytle. Moc se neliší od kuchyňských pytlů na odpadky, ačkoli určitě přijdou na padesát tisíc dolarů, jelikož je nakupuje NASA.

Nejspíš mi řeknou: "Díky, že jste sbíral vzorky. Ale nechte je tam. A taky jednu ruku. Tu, kterou máte míň rád."

★ ★ ★ ★ ★

Sečteno & Podtrženo: Leden 2015

S novoročním předsevzetím většinou všichni skončí stejně rychle jako začali a já vím, že bych nejspíš nebyla výjimka. Tak jsem si řekla dost! Letos žádné biče nebudou..

PŘEČTENÉ KNIHY:

Ale nějaké cíle jsem si dala. Jako třeba nekupovat tolik knih, začít víc číst a konečně pohnout s tím dvoumístným číslem nepřečtených knih dolů. A moje odhodlání, které zatím ještě nestačilo vyšumět, konečně přináší své ovoce..

Obětina | S. J. Bolton

"Pohled na mrtvolu mě neděsí. Co mě vyděsilo, byly souvislosti."

Známe to. Někteří tomu říkají osud, jiní zákon schválnosti a já? Zatraceně velkej pech! Ze školních let, povinné četby a s tím spojenými návštěvami školní knihovny, jsem už vyrostla. Z knih nikoli, ba naopak. Čím víc moje láska ke knihám rostla, tím rychleji mi ubývalo volného místa, přibývalo knih a prohlubovala se díra v peněžence. A tak jsem si jednou řekla ne! A nejspíš to bylo i naposled.

Zatnula jsem tedy (jednou) zuby a sebezapřením si šla půjčit knihu. Ano. A dopadlo to přesně tak, jak si myslíte. Jak jsem si myslela ostatně i já, jakmile jsem si přečetla první větu.

Že když už si konečně jednou půjčím nějakou knihu, tak si pro ni po jejím přečtení do toho knihkupectví při první možné příležitosti stejnak dojdu!

Protože ten název. Obálka. Lákavě děsivá anotace. Skotsko. Pochmurné počasí. Okouzlující příroda. Emoce. Charaktery. Tajemství. Mrazivá historie. Život. Smrt. A hlavně příběh, jenž vás stále tlačí dopředu, jenž vás nutí číst, nepolevovat, nepřestávat a vy se přistiháváte, že už nestačíte, že se snažíte číst rychleji, než jste schopni otáčet stránky. Připadáte si, jako byste se vrhali střemhlav z horské dráhy a sotva popadáte dech. Nejen díky obrovskému tempu, ale hlavně proto, že nevěříte vlastním očím. Nevěříte tomu, že by to mohlo být komplikovanější, horší, nebo jinak. A když už si myslíte, že jste na konci, že je po všem a že už konečně znáte odpovědi na všechna proč, jak a kdy, zjistíte, že se setsakramentsky pletete. Nic nekončí, začíná to všechno nanovo. Zas a znova..

Co víc dodávat, Obětinu jsem si zamilovala, protože nestojí jen za přečtení. Tuhle knihu musíte mít.

Jako já!

★ ★ ★ ★ ★

Temná tajemství | M. Hjorth & H. Rosenfeld

Říká se: "To nejlepší na konec."

A u téhle knihy to platí dvojnásob.

Když jsem začátkem minulého roku prvně zaregistrovala existenci této knihy a přečetla si anotaci, už v ten moment jsem věděla, že tuhle knihu musím mít. Byla to láska na první pohled. A teď, o rok později, mohu s klidem prohlásit, že ta kniha stála za to.

A možná i za víc..

Když jsem se dostala na poslední stránce až k poslednímu slovu, pro jistotu jsem zalistovala dál, jestli náhodou někde dál neobjevím ještě pokračování. Zapomenutý odstavec. Tu skutečnou poslední větu.

Něco..

Nic.

Zamrzla jsem uprostřed listování, s tupým výrazem a otevřenou pusou.

Nevěřila jsem vlastním očím, odmítala jsem akceptovat poslední tečku jako definitivní konec.

Nechtělo se mi loučit.

Chtěla jsem jen číst dál.

Připadala jsem si jak v kině po závěrečných titulkách..

A tak jsem nemohla jinak. Přijela jsem domů a objednala další díl.

★ ★ ★ ★ ★

Knižní vyúčtování aneb Rok 2014 v číslech

Půlka ledna v tahu, takže bych už konečně mohla zhodnotit a uzavřít rok 2014, co říkáte. Pokud bych ho měla porovnávat s tím předchozím, no, škoda mluvit a raději se tomuto tématu vyhnout hodně velkým obloukem. Ale ne, všechno zas až tak špatný nebylo. Ale známe to, nemůže se zkrátka dařit vždy a ve všem, že.

A o čem ten můj rok 2014 vlastně byl?