"Pohled na mrtvolu mě neděsí. Co mě vyděsilo, byly souvislosti."
Známe to. Někteří tomu říkají osud, jiní zákon schválnosti a já? Zatraceně velkej pech! Ze školních let, povinné četby a s tím spojenými návštěvami školní knihovny, jsem už vyrostla. Z knih nikoli, ba naopak. Čím víc moje láska ke knihám rostla, tím rychleji mi ubývalo volného místa, přibývalo knih a prohlubovala se díra v peněžence. A tak jsem si jednou řekla ne! A nejspíš to bylo i naposled.
Zatnula jsem tedy (jednou) zuby a sebezapřením si šla půjčit knihu. Ano. A dopadlo to přesně tak, jak si myslíte. Jak jsem si myslela ostatně i já, jakmile jsem si přečetla první větu.
Že když už si konečně jednou půjčím nějakou knihu, tak si pro ni po jejím přečtení do toho knihkupectví při první možné příležitosti stejnak dojdu!
Protože ten název. Obálka. Lákavě děsivá anotace. Skotsko. Pochmurné počasí. Okouzlující příroda. Emoce. Charaktery. Tajemství. Mrazivá historie. Život. Smrt. A hlavně příběh, jenž vás stále tlačí dopředu, jenž vás nutí číst, nepolevovat, nepřestávat a vy se přistiháváte, že už nestačíte, že se snažíte číst rychleji, než jste schopni otáčet stránky. Připadáte si, jako byste se vrhali střemhlav z horské dráhy a sotva popadáte dech. Nejen díky obrovskému tempu, ale hlavně proto, že nevěříte vlastním očím. Nevěříte tomu, že by to mohlo být komplikovanější, horší, nebo jinak. A když už si myslíte, že jste na konci, že je po všem a že už konečně znáte odpovědi na všechna proč, jak a kdy, zjistíte, že se setsakramentsky pletete. Nic nekončí, začíná to všechno nanovo. Zas a znova..
Co víc dodávat, Obětinu jsem si zamilovala, protože nestojí jen za přečtení. Tuhle knihu musíte mít.
Jako já!
★ ★ ★ ★ ★
