"Jaké to asi je?" uvažoval. "Zůstal tam trčet. Myslí si, že je úplně sám a že jsme ho hodili přes palubu. Jak se to může podepsat na lidské psychice?"
Otočil se zpátky k Ventakovi. "Zajímalo by mě, co se mu právě teď honí hlavou."
-
Jak může Aquaman ovládat velryby? Jsou to přece savci! Nedává to smysl.
Hodně chytrý a hodně napínavý příběh, plný skvělého humoru, s občasným štěstím a pořádnou dávkou smůly pryskyřice, u kterého si občas budete připadat jako na hodině fyziky, matematiky či chemie, ale (možná) poprvé v životě vám to nebude vadit. Mozek vám od první řádky pojede na plné obrátky a stejně nebude ve vašich silách toho tolik pochopit, natož si všechno představit. Budete se smát, ale i zadržovat dech se slzami na krajíčku. Budete držet palce, doufat i bát se. Až do konce.
Den jsem zahájil nicotným čajem. Nicotný čaj se vaří snadno. Nejdřív ohřejete vodu a pak do ní nepřidáte nic.
Čím hůř to smrdí, tím lepší věci se dějí.
Nemá smysl víc rozpitvávat děj. Nemá smysl říkat toho víc.
V téhle knize najde každý z nás něco, ať už to co hledal nebo něco víc.
Jako já.
Protože ta kniha sakra stála za to!
Jednou z věcí, kterých mám vrchovatě, jsou pytle. Moc se neliší od kuchyňských pytlů na odpadky, ačkoli určitě přijdou na padesát tisíc dolarů, jelikož je nakupuje NASA.
Nejspíš mi řeknou: "Díky, že jste sbíral vzorky. Ale nechte je tam. A taky jednu ruku. Tu, kterou máte míň rád."
★ ★ ★ ★ ★
